Jedním z hlavních úkolů oběhového systému v lidském těle je distribuce (rozvod) kyslíku a živin do celého těla a zpět odvod látek "odpadních látek - metabolitů" vzniklých činností jednotlivých buněk. Oběhový systém je vytvořen sítí tepen (zejména živiny a okysličená krev) a odpovídajícímu systému žil, který odvádí odkysličenou krev znovu k plicím. Hybným momentem této cirkulace je srdce. Kromě krevního oběhu v těle existuje ještě další systém, velmi úzce spjatý s cirkulací krve.

Lymfatický (mízní) systém hraje nezastupitelnou roli v imunitě, tedy odolnosti organizmu proti nemocem. Jeho činnost začíná právě odvodem tkáňového moku (který omývá téměř každou buňku těla) z mezibuněčných prostorů těla. Ten vzniká a je neustále obnovován prostupem z tepenných vlásečnic. Každá buňka - omývána tkáňovým mokem, z něj odebírá potřebné látky, ale také do něj vylučuje látky "odpadní", které vznikají její činností. Jde zejména o bílkoviny, tuky, soli, odumřelé buňky, baktérie a látky vzniklé jako odpad metabolických procesů. Za normálních okolností protéká lymfatickým systémem denně přibližně 4 litry tekutiny. "Použitý" tkáňový mok (lymfa) je sbírán lymfatickým systémem, podroben pečlivému čištění v soustavě lymfatických uzlin, kde probíhá řada imunitních reakcí, tvorba protilátek a likvidace choroboplodných zárodků, toxinů a mrtvých bakterii. Lymfa je po vyčištění vrácena zpět do žilního systému před srdcem, aby se stala znovu součástí krevního oběhu. Pojmenování systému vzniklo z latinského slova "lympha" (čistá voda).

Do čistících orgánů lymfatického systému patří kromě zmíněných uzlin veřejnosti známé "krční" nebo "nosní" mandle, slepé střevo (appendix), brzlík, slezina a další. Velmi zjednodušeně lze říci, že tepenný systém (s okysličenou krví) končí v tepenných vlásečnicích, kde se tok "rozděluje" na návrat krve pomocí sběrného systému žilních vlásečnic a sběrného lymfatického systému. Na rozdíl od krevního systému je pohyb lymfy motivován jinými a daleko jemnějšími mechanismy a je více náchylný k poruše transportu. Lymfatický systém nemá vlastní "pumpu" - jakou má má krevní systém v podobě srdce.

V poslední době se pozornost odborné i laické veřejnosti stále více obrací k dříve poněkud opomíjenému lymfatickému systému, jehož poznávané vlastnosti nabývají ve světle moderní medicíny stále většího významu v oblasti léčení ale i prevenci zdravotních potíží pacienta. Jistá oblast poruch lymfatického systému spočívá v narušení plynulosti odvodu lymfy z mezibuněčného prostoru do sítě sběrných lymfatických vlásečnic a dále do uzlin. Odborně se odvod mízy nazývá lymfodrenáží (drenáž = svod, odvod). Je zřejmé, že stejně tak jako přísun živin je pro organismus důležité i likvidace všech odpadních látek, které buňky těla produkují a vylučují do lymfy (mízy).

Počáteční projevy poruchy lymfodrenáže mohou být často nenápadné, neposkytující pacientovi téměř žádné zdravotní omezení. Jde zejména o mírné a dočasné otoky kůže - v končetinách (ruce a nohy) po fyzické dynamické (pohyb) nebo statické (stání na nohou - prodavači) námaze. Nedostatečný odvod mízy způsobuje její hromadění a bytnění tkáně. Podle míry poškození mízního odvodního systému a bytnění tkáně se poruchy klasifikují do několika stupňů, z nichž poslední stupně představují již obtížně vratné změny ve tkáních vlivem hromadění neodvedené lymfy.

K projevům na výše zmíněné úrovni patří různé formy celulitidy ( např. tzv. pomerančová kůra), postihující svými kosmetickými defekty zejména ženy. Nejtěžší poškození transportu mízního systému se projevuje trvalými obludnými deformacemi končentin (tzv. sloní noha) nebo jiných částí těla.

Je třeba důrazně připomenout, že zanedbání prevence a léčby poruchy lymfodrenáže může vést ke vzniku zánětů a v horších případech i rakovinovému bujení tkáně.